Norimberský trychtýř - 15.12.2010

27. června 2012 v 17:41 |  Z původního blogu
a adventní trhy v Norimberku.

Návštěva norimberských adventních trhů mě lákala. Chtěl
jsem vidět nejkrásnější německé vánoční trhy. Využil jsem tedy
nabídky osvědčené cestovky a v sobotu časně ráno nasedl do
pohodlného autobusu, který mě za devět stovek dopravil tam i
zpátky. Nejel jsem tam s velkými nákupními plány, protože mi
bylo jasné, že tam bude všechno předražené. Perníčky jako
minule jsem ale koupit chtěl a kdyby se mi podařilo sehnat
norimberský trychtýř, byl bych úplně spokojený. Letitý
průvodce nás cestou zahrnul množstvím informací o
Norimberku a aby nás ještě více navnadil, dodal, že uvidíme
Norimberk zasněžený, krásný, nádherný.

Předpověď počasí věštila, že zatímco v nížinách bude
pršet, na horách napadne až 70 cm sněhu. Předtucha mi
vzhledem ke zprávám o nehodách podsouvala myšlenku, že
cesta pohraničními horami bude možná netradiční - hlavně pro
řidiče autobusu. Kolem dvou nehod jsme jeli, obě byly v
tuzemsku. Dojeli jsme hladce, všechny potíže se nám vyhnuly.

V půl jedenácté autobus zastavil v centru Norimberka a
vystoupili jsme do Norimberka zasněženého, krásného a
zmoklého, protože pršelo. Jeho cesty byly místy uklizené a
místy jsem se brodil sněhovou břečkou. Jako v Praze. Ústřední
ulice historické části - Königstraße, byla od začátku vánočně
vyzdobená a kde byto trochu místa, tam stál nějaký stánek.
Loudal jsem se po ní a pozoroval dění kolem stánků. Lidé
nespěchali a v pohodě vybírali nebo jen okukovali zboží.

Na Hauptplatz, kde bylo centrum trhů, jsem došel před
polednem a vmísil jsem se do davu, který se zraky upřenými k
orloji netrpělivě očekával poledne. Zvony ohlásily dvanáct,
trubači v orloji pozvedli trouby, bubeník zabubnoval, zvoník
zazvonil na malý zvonek, pak se otevřela dvířka a sedm kurfiřtů
za zvuku dvou zvonů třikrát přišlo vzdát hold trůnícímu Karlu
IV. Následovalo polední zvonění zvonů Frauenkirche.

Náměstí bylo zaplněné stánky s červenobíle pruhovanými
stříškami. Pod nimi byla široká paleta zboží. Prošel jsem celý
trh a nakoukl do všech stánků. Nabídka byla pestrá a ceny na
úrovni nebo spíš nad ní. Obchodníci chtěli na tom mrznutí ve
stáncích vydělat. Moji pozornost upoutala např. cédéčka s
vánoční hudbou, ale po zjištění ceny jsem si nechal zajít chuť.
Stánků nabízejících široký sortiment perníkářských výrobků
tam bylo několik, ale nenakoupil jsem nikde. Perníčky, jež jsem
měl vyhlédnuté byly beznadějně vyprodané. Byly totiž
nejlevnější. Byl tam dav lidí, pospíchat se tam nedalo. A také
nikdo nespěchal. Leckdo tam v pohodě chodil s hrnečkem
vonícíhio svařáku.

Vedle náměstí je radnice. I před ní byly stánky. Dalo se tam
pořídit nejlevnější sousto - párečky v žemli za 2 €. Zdravotníci
by z nich radost určitě neměli, ale žaludek si říkal o své.
Zájemců tam byla celá fronta. Poblíž kvarteto trubačů
vyhrávalo pěkné melodie a poštovní dostavníky odtamtud
vozily po městě turisty. Nesvezl jsem se, ale na koníčky jsem
se podíval. Pivovarští valaši to sice nebyli, ale byli pěkně
statní. Na nádvoří radnice bylo tržiště partnerských měst.
Stánků tam byla řada, zastoupena byla i Praha.

Navštívil jsem kostel sv. Seebalda, kde jsem si při pohledu
na mohutné píšťaly nových varhan říkal, že se asi třesou stěny
když spustí. Pak jsem stoupal k Dürerovu domu. Postál jsem u
té hrázděné stavby a vracel se.

Cestou jsem zabodoval s nákupy. Zlákal mě jeden z
obchodů a uvnitř měl v nabídce norimberský trychtýř. (Pro
neznalé pár slov o něm: Podle legendy ve středověku existoval
v Norimberku trychtýř, kterým se daly do hlavy nalít vědomosti.
Existoval údajně ještě v 16. století, ale pak zmizel beze stopy.)
Byl sice dražší, než jsem čekal, ale neměl jsem na vybranou.
Postaršímu prodavači jsem vyjevil přání, že mám zájem o 5
trychtýřů. Tím jsem ho uvedl do rozpaků, protože jich tolik
neměl. Šel pátrat do skladu a vrátil se s tím, že má jen ty
vystavené. Bral jsem všechny, dal mi tedy i svátečně zabalené
z regálu a udělal mi cenu. Byl to prodavač znalý věci i mravů.
Pomohl mi trychtýře naskládat do tašky, poděkoval mi
za nákup a ještě mi popřál krásné svátky.

Cestou přes Dürerovo náměstí jsem se podíval vlevo a
zrovna v tom okamžiku ze střechy vysokého domu za Dürerovým
pomníkem spadl asi kýbl sněhu těsně před mladou maminu
jdoucí s malým dítětem. Vykřikla leknutím a strhla dítě
stranou.

Pak jsem se pomalu toulal městem, abych ve zbytku času
ještě vychutnal jeho atmosféru. V Lorenzkirche hrál varhaník
krásné skladby na nové varhany. Jejich ovládání bylo umístěno
dole, v přízemí a tak jsem jej mohl při hře pozorovat. O něco
později jsem slyšel krásný hlahol tamních zvonů, ale i hlahol
kohosi, kdo už měl hojně vypito svařáku. Na několika místech
seděli na chodníku žebrající bezdomovci a riskovali tak své
zdraví.

Začínal se snášet soumrak a v těch podvečerních chvílích
bylo na trzích víc lidí než odpoledne. Stánky svítily, svařák
voněl a mělo to svůj půvab.Češtinu jsem tam slyšel častěji, než
jsem čekal. Nebudete mi to věřit. ale ty trychtýře v tašce se
docela pronesly. S chutí jsem se tedy posadil v kavárně v
podchodu k nádraží a za 2 € se osvěžil svařákem.

Nevynechal jsem procházku nákupní zónou u nádraží a i na
to nádraží jsem zašel. Byl tam pořádek a čistota, dvě soupravy,
jež jsem viděl odjíždět byly zánovní nebo nové. Dobrý dojem z
nádraží kazili jen dva bezdomovci sedící na schodech k
prvnímu nástupišti. Jeden byl pozvracený. V závěru jsem ještě
prošel Dvůr řemesel a pak už jsem postával u infocentra a čekal
na autobus, který mě dovezl domů.

Mám další zážitky, mám na co vzpomínat a mám i vánoční
dárky, které určitě nebude nikdo čekat.

Ještě připojuji snímek současné podoby norimberského
trychtýře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama