St. Wolfgang - turistický ráj

20. srpna 2012 v 20:18 |  Cesty
a perla Solné komory.


Padesát kilometrů od Salzburgu jsme přijeli k jezeru Wolfgang. Je to jezero převeliké, 10 kilometrů dlouhé a 2 kilometry široké, s průzračnou vodou a Alpami v sousedství. Není přes něj žádný most a tak jej autobus musel objet aby se dostal do ani ne třítisícového městečka St. Wolfgang na jeho protější straně.

Tam je jiný svět. Pohledné městečko s krásnými domy a atmosférou klidu a pohody. Jezero skýtá možnost koupání nebo lodního výletu a kdo nefandí vodě, může si 119letou zubačkou s rozchodem 1000 mm vyjet do 1732 m na horu Schafberg.

Původní vozy již odpočívají v ústraní a na trati jezdí jejich krásné červené repliky.


Byla to moje první jízda zubačkou. Po 40 letech jsem zase seděl ve voze s dřevěnými sedačkami.


Železný oř dštil z komína saze a z ventilu ve spodní části páru, jež šla rovnou na stěnu vozu o níž jsem se opíral. Brzy mi z toho bylo horko. Navíc zubačka nejede plynule jako běžná kolejová dráha, ale při záběrech za zuby cuká, takže nebylo jednoduché napsat za jízdy esemesku. Ten vláček s námi "uháněl" tři čtvrtě hodiny pětikilometrovou rychlostí po nezvykle strmé trati. Byla to zajímavá cesta. Když jsem se podíval na jednu stranu viděl jsem příkrou horskou stěnu a při pohledu na druhou stranu jsem jako z letadla viděl městečko hluboko v údolí.

Po vystoupení jsme šli ještě 50 metrů dál - a hlavně výš, do 1782 metrů k horskému hotelu. To už jsme byli nad mraky. Jen mezerami mezi nimi byla kdesi v údolí vidět stavení. Byla tam zima, rostly tam jen nízké rostliny a žili tam havrani. Tak krotcí, že si přilétali pro sousto a nechali se i fotit.

Při zpáteční cestě lokomotiva fungovala jako brzdný vůz.

Prošli jsme klidným městečkem ke stařičkému kostelu. Stojí tam od 15. století na místě, kde kdysi řezenský biskup Wolfgang nechal postavit kapli a v její blízkosti několik stavení. Klid, pohoda, příjemné prostředí s množstvím nabídek ubytování. Nedivím se, že je tohle městečko považováno za perlu Solné komory a turistický ráj.


Po přestávce na jídlo už zbývala jen cesta zpátky. Autobus ujížděl jako o závod a přesně o půlnoci jsem vystupoval v Praze u Hlavního nádraží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 17:10 | Reagovat

Tak to jsi měl krásný výlet a určitě to stálo zato. V těch vedrech bych se také ráda někde zchladila. :-D

2 Jirka Jirka | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 20:40 | Reagovat

[1]:Díky za návštěvu a komentář. Výlet to byl parádní, mám na co vzpomínat.

3 felixa felixa | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 14:52 | Reagovat

Ahoj, Jiříku, díky, žes nás vzal na ten výlet sebou.. jako bych tam byla. Ta fotka jen potvrzuje Tvá slova, muselo tam být opravdu nádherně. A ten čisťoulinký vagonek zubačky, jó, dřevo, to vybízí k posezení a hřeje ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama