Jedlíci nevymřeli

16. října 2012 v 10:59 |  Různé
Bumbrlíčci žijí.


V sedmdesátých letech jsem se v zaměstnání
stravoval v restauracích. V té době jsem měl
plnoštíhlého spolupracovníka, kterému někdy jedna
porce jídla nestačila. Když se jednou chtěl předvést,
dával si podle jídelního lístku jedno jídlo za druhým.
Dodnes nevím, jak to všechno dokázal pozřít a strávit.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem naposledy
obědval v Lidové jídelně na Těšnově. Ke stolu si na
volné místo naproti mně přisedl štíhlý mužský, věkem
tak do 25 let. Na tácu měl talíř se štěpánskou pečení a
druhý s rýžovým nákypem. Tipoval jsem, že vzápětí za
ním přijde někdo další, třeba jeho dívka. Na volné
místo vedle něj si ale sedl vousatý důchodce a
spokojeně jedl své jídlo. Nenápadně jsem po tom
mladíkovi pokukoval. Jedl s chutí, kousáním se moc
nezabýval a než jsem já snědl moji porci rýžového
nákypu, on spořádal tu štěpánskou pečeni s knedlíky,
dorazil se jeho rýžovým nákypem, ještě to zapil
sklenicí limonády a nevypadal, že by si dělal nějaké
násilí. Ten oběd v jídelně s mírnými cenami ho tak
vyšel na 118 korun.

Takže jak píšu v úvodu Bumbrlíčci žijí - ale já k
nim nepatřím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 17. října 2012 v 12:29 | Reagovat

Bumbrlíčků je, ajéje! Stejně je to nespravedlivé! Jak říkával pan Menšík, kterého jsem milovala, že on sní 5 dkg buřtů a stoupne na váhu a přibral 5 kg a někdo toho s odpuštěním sežere a není to na něm vidět. Já jím stále jen dětské porce a kdybych se nacpala k prasknutí, tak bych asi brzy neprošla dveřmi a hlavně, bylo by mi zle. Neumím se přejídat! Krásný den Ti přeji a buď rád, že nejsi bumbrlíček! :-)

2 Jirka Jirka | E-mail | Web | 17. října 2012 v 17:31 | Reagovat

Ježurko díky za návštěvu a komentář. Já to mám od přírody nastaveno tak, že kdybych se cpal, tak mi po pár dnech přestane chutnat a musím přestat. Kdybych třeba i žral nevím jak,  nepřiberu...

3 otavinka otavinka | Web | 24. října 2012 v 4:35 | Reagovat

Ano, ano. Každý máme toto nějak zakódované. jsou tací, kterým stačí jít se načuchat vůní do masny či do pekárny a jsou v pohodě. Jiní, když jí normálně, tak přiberou raz dva. Jenže, kdo to potom má nosit ? Ale pamatuji si, že jako dvanáctileté slonbidlo jsem vyhrála ve školní jídelně soutěž v jedení švestkových knedlíků. Nyní je už nesmím, ale ty chutě si pamatuji. Pěkný den!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama