Vy už jste staří

8. dubna 2013 v 9:19 |  Různé
Opravdu?


V minulosti už jsem psal o tom, jak svůj věk vnímám na rozdíl od okolí. Platí do dodnes, pořád žiji s vědomím "Dvacet mi už není, už je mi jednadvacet, ale kvůli tomu nejsem starý". Samozřejmě, že se někdy dostanu do situace, že na něco nestačím, ale potom platí "Takhle mladý už nejsem". Žádné házení flinty do žita.

V téhle souvislosti se mi vybavuje jedna vzpomínka na dovolenou v Mariánských Lázních. Jednoho dne jsem ještě před snídaní vyrazil na procházku do parku. Před osmou jsem se vracel do hotelu. Šel jsem pomalu, neměl jsem kam spěchat. V opačném směru šlo několik asi 14letých kluků ze sousedního internátu. Když mě míjeli, jeden z nich ke mně prohodil: "Čau dědo!". "Neslyšel" jsem to. Jaképak dědo, já jsem přece mladý! Během dopoledne jsem se vracel do hotelu z opačné strany a šel jsem přitom kolem školy, v níž byla zrovna přestávka. Sluníčko hřálo, tak jsem si rozepnul bundu a vzápětí jsem ze školy slyšel stejný hlas: "Dědovi už je horko". Ten rok mi bylo asi 47 let.

Podobný zážitek měli před pár dny 47letí příbuzní. Vrátili se z dovolené na horách a tak mě zajímaly jejich zážitky. Když líčili jak projeli nevím už kolik km dlouhou trať, dodali, že je to docela unavilo. Jejich čerstvě dospělý potomek reagoval: "Vy už jste staří, tak vás to unavilo.". Také "neslyšeli".

Pro dospívající nebo čerstvě dospělá mláďata je člověk o generaci starší už starý. On se ale leckdy cítí jinak a je to dobře. Mně se dobře žije s vědomím, že: "Dvacet mi už není, už je mi jednadvacet, ale kvůli tomu nejsem starý. Jsem mladý zdravý kluk." . Kdybych žil s myšlenkou, že "mě už nikde nechtějí na práci, tady mě bolí, tady mě píchá, klouby mi vržou a vůbec to všechno stojí za houby", pak by život byl otrava. Úhel pohledu je důležitý.

Kdysi se známé autorky detektivek Agáthy Christie na jedné veřejné besedě zeptali nedělá-li jí starost její přibývající věk. S klidem Angličana odpověděla: "Nedělá. Můj manžel je archeolog a řídí se zásadou ´Čím starší vykopávka tím lepší´ "

Vybavuje se mi jedna letitá vzpomínka z doby před asi 20 roky. V té době v televizi šly reklamy na kukuřici Bonduelle: "Jsme kukuřičky maličké, mlaďoučké a slaďoučké". Jedna starší spolupracovnice si ji přizpůsobila a v dobré náladě si zanotovala: "Jsem kukuřička maličká, stařičká a scvrkloučká".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 12:42 | Reagovat

Problém je v tom, že doba je zvrhlá a teď právě frčí "trend mládí, svěžesti, výkonu a nesmrtelnosti". :-D
Naše duše zůstává stále mladá, ale ten materiál okolo pomalu ale jistě chátrá. A navíc okolí to vidí jinak, než my sami sebe v zrcadle. :-) Taky jsem byla nedávno lehce zaskočená v poloprázdném autobuse, když si naproti mně sedli dva floutkové kolem 18ti, takové skejťácké typy, bavili se, a z úst jim posléze vypadla jistá vulgarita. Podívali se na mně, a jeden druhého napomenul "ale no tak, klídek, je tady starší paní".. A to jsem se navíc netvářila vůbec pohoršeně, naopak jsem dělala,že tam nejsou, usmívala se a pozorovala soustředěně ubíhající krajinu za oknem, abych nepřejela... :D

V takových chvílích si pak vždycky vzpomenu na své mládí, jak mně se v 15-17ti letech zdál starý už každý 30ti letý člověk... A ještě starší se mi zdáli i moji rodiče,tehdy 40ti letí... A o těch nad padesát jsem si myslela, že už jsou na konečné... :-D
No, tak to je... A jak dospíváme do vyššího a vyššího věku, tak najednou ti padesátiletí se nám nezdají vůbec tak staří, ba lidé kolem 6Oky ještě "v plné síle", jen my sami už jsme občas trochu unavenější, protože energie a síla mladého organismu už odplula kamsi do dáli.. a dnešní 18-20ti letí se nám zdají jako holátka a dětičky sotva od prsu odstavené. :-D A ono by to už navíc všechno chtělo všechna práva a výhody samostatného a nezávislého života, ale přitom se to nechává ještě vydržovat rodičema, protože přiložit někde ruku k dílu, aby si to samo vylepšilo finanční rozpočet...to ne... ??? Vyhazovala bych je z hnízda jako matky orlic a harpyjí, když přijde jejím mláďatům čas, a je třeba se naučit létat a samostatně si lovit potravu... :-) V čem je příroda kolikrát moudřejší, než dnešní "slabí" rodiče.. :-)

2 Ježurka Ježurka | Web | 10. dubna 2013 v 13:00 | Reagovat

Tak vzpomínám, ale opravdu mne nikdy nenapadlo vidět v někom někoho tak starého, to ne. Proto si ani já zas tolik věk nepřipouštím, i když momentálně to někdy vypadá, že je mi tak sto. Ale nevadí, zase bude líp, jen tomu musí člověk věřit! A to já věřím. Zase naopak, když mi někdo řekne, že by mi mé roky nehádal, nebo na ně nevypadám - odpověď zní, že zdání někdy klame a nevidí pod povrch. A tak mám klid a s věkem si hlavu nelámu. Vždy si vzpomenu na moudrého p. Wericha, který říkal, že to neznamená, když někdo umře třeba v 70 letech, že umřel starý. Tady je mnoho těch, kteří tady už spoustu let nemuseli být. Není to přesná citace, tu si nepamatuji, ale tak nějak ten význam.

3 Lydie Lydie | 11. dubna 2013 v 9:35 | Reagovat

Pěkně napsaný článek.

[1]: Bebeto - ten příspěvek je super - k tomu není potřeba nic dodávat.

[2]: Ježurko - pan Werich byl opravdu moudrý.

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 20. dubna 2013 v 18:01 | Reagovat

Usmívala jsem se při čtení tohoto příspěvku a pak i komentářů. Je to tak, mladí nás berou už jako stařečky a stařenky. I já takto brala v jejich letech starší generaci. Líbí se mě jak berete věk, já jsem také pro .... :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. května 2013 v 10:52 | Reagovat

Pěkně napsáno. Pro mladé jsou i jen o pár let starší staří, pro starší jsou všichni o 10 let a více mladší mladí. S tím asi nic neuděláme. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. června 2013 v 19:09 | Reagovat

Jsem maličká, stařičká, ale ne a ne se scvrknout. Myslím tím ty špíčky různě na těle bující, kůži vytahující. Ale v podstatě je mi to šum a fuk. Naše bábi říkala: ,,Jestli tě muchy neposer.., budeš taky stará." ;-)

7 zdenulkazov zdenulkazov | E-mail | Web | 17. června 2014 v 14:23 | Reagovat

Usmívám se při čtení článku, ale taky mi je trošku smutno. Máme jako senioři 23 letého syna a dost často slyšíme narážky na náš věk, poznámky o vypatlaném mozku. Mrzí nás to moc.
  Stáří se nevysmívej,taky jednou zestárneš. ;-)  :-!

8 Jirka Jirka | E-mail | Web | 18. června 2014 v 8:48 | Reagovat

Díky za komentář. Potěšilo mě, že jsem se dočkal reakce na starší článek. Ten váš potomek není zrovna taktní, ale až časem nabere rozum, bude asi mít stejné názory jako vy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama