Každej je nějak cáklej

19. srpna 2015 v 9:32 |  Převážně nevážně
Jinak by byl svět fádní.


Kdysi byla na pracovišti řeč o tom, na co si kdo potrpí, na čem kdo ujíždí a nevyhnula se ani tomu, jak je kdo střelený. V té době jsem měl jednu spolupracovnici, která navzdory jejímu mládí pronesla památný výrok:

"KAŽDEJ JE NĚJAK CÁKLEJ. KDYŽ JE NĚKDO MOC NORMÁLNÍ TAK JE TO NENORMÁLNÍ."

Už jsem si na ni hodněkrát vzpomněl. Přicházel jsem totiž do styku s veřejností a tedy i s lidmi různě ujetými.

Jedna stařičká babička mi řekla, že v bytě, kde nedošlo k žádným změnám, měla zloděje, který jí tam nechal "půl flašky myslivce" a trvala na tom, že "ten se pro ni určitě vrátí".

Před léty byl jako zastupitel za jednu politickou stranu zvolen muž středního věku, v té době ještě zdravý. Když jsem s ním po několika létech přišel do styku a on byl stále ještě ve funkci, sdělil mi ten vybraně oblečený muž s naprostou vážností, že se cítí ohrožený, protože ho všude pronásledují marťané. Byl odhodlán obrátit se s jeho problémem i na prezidentskou kancelář.

Potkal jsem muže, který se v důchodu stal fandou vlaků. Aby pronikl do železničního prostředí nechal se zaměstnat jako uklízeč vagonů. Ve volnu chodil na pražské hlavní nádraží a tam natáčel všechno co tam jezdilo. Měl mj. 600 nahrávek vlaku Regiojet, 550 nahrávek Pendolina...

Když jsem před delším časem šel Spálenou ulicí v centru Prahy, uslyšel jsem nezvyklý zvuk. Rozhlédl jsem se a na protějším chodníku jsem viděl tmavě oblečeného vousatého muže středního věku, který za sebou po chodníku na kablíku táhl počítačovou klávesnici. Vybavila se mi vzpomínka na výrok v úvodu a tím jsem se dostal k téhle tematice.

Ale abych pořád nevykládal o jiných a nevyhýbal se sobě. Už řadu let si večer rád posedím při svíčce. Při jejím tlumeném světle mě nic neruší a mohu přemýšlet o čem chci. Je to uklidňující. Jak jsem kdysi psal v článku "Jen zabít?" v adventu jsem to s těmi svíčkami doma rozjel. Vlastně už i loni. A předloni. Deset rozsvícených svíček v obýváku. Dělá mi to dobře a říkám si: "Tady se svítí jako v zámku!". Nejsem já s nimi také cáklý?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bett Bett | 19. srpna 2015 v 9:51 | Reagovat

Inu, úchylky se rozvíjejí zpočátku vcelku nenápadně... :D

2 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. srpna 2015 v 13:26 | Reagovat

Jojo, něco na tom bude. Taky jsem už slyšel že vyfotím každé ho... :-)  :-D  :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 25. srpna 2015 v 14:29 | Reagovat

Je to téma k zamyšlení, říkám si čímpak jsem cáklá já :-D. Je toho víc, co mě připadá, že dělám v normě. Okolí to zřejmě vidí jinak ;-)  :-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 31. srpna 2015 v 14:17 | Reagovat

Proč cáklý? Já to tak nevidím, podle mne je to krásná romantika. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama