Úvěr?

7. června 2016 v 8:05 |  Různé
Opatrně s ním!


Občas se mi v dopisní schránce nebo na internetu objeví nabídka půjčky. Reaguji na ni slovy: "Nechcete mi vy dobráci říci z čeho bych to splácel?".

Řídím se zásadou, že dluhy nedělám.

Přesto mám kreditní - tedy úvěrovou kartu, kterou proháním. Je od Tesca. Platím jí běžné nákupy a body, které získám po směně za kupony používám k dobíjení kreditu mobilu. Úvěr mám tedy jen ve výši, kterou bezpečně stačím splatit. Ne tak všichni.

Na internetu jsem našel článek, v němž odborník uvádí, že lidé často splácí jeden úvěr druhým, ať to stojí co to stojí. To je cesta do pekel. Dluhová spirála se tak roztáčí, narůstají úroky i další poplatky a dluhová past se otvírá stále víc, až dlužníka velmi bolestivě spolkne. Tomu pak třeba nepomůže ani osobní bankrot a přijde o kdeco.

O jednom takovém případu vím. Muž středního věku se seznámil se ženou, která z něj tahala peníze. Když už peníze neměl, zblbnul a začal dělat věci, o nichž dobře věděl, že je to cesta do záhuby. Půjčil si u jedné instituce, pak na splácení u druhé, třetí a dokonce u čtvrté. Časem spadla klec. Došlo k blokaci kretitních karet pro nesplácení a věřitelé byli s upomínkami splátek čím dál neodbytnější. Nejen písemně, byly to i jeho nejčastější telefonáty. Dostal se do úzkých a nevěděl jak z toho ven. Nemohl ani vyhlásit osobní bankort. Starosti a strach vítězily. Dlouhodobě prožíval duševní muka.

Prodal kdeco, co mělo nějakou cenu, ale to nestačilo. V zoufalství začal hrát Sportku aby vyhrál na zaplacení třičtvrtěmilionového dluhu. Ptal se 10 známých, ale nikdo mu nepůjčil. Rozhodl se prodat svůj krásný byt po rodičích - ale prodej vázl. Před Vánocemi už mu "zadek cvakal strachy", že mu exekutor zabaví byt. Znal jsem ho, znal jsem od malička i jeho už nežijící matku. Věděl jsem, že mu mohu věřit a proto jsem se rozhodl pomoci mu.

Podařilo se mi předčasně zrušit termínovaný vklad, na němž jsem měl úspory na stáří. Pak jsem mu poslal sms: "Zastav se u mně až pojedeš z práce." Když přišel, byla půlka stolu pokrytá pětitisícovkami. Pro jistotu jsem si nechal napsat směnku a peníze jsem mu půjčil.

To byl začátek obratu jeho situace k lepšímu. Zavřel tak hubu nejdotěrnějšímu věřiteli. Následně se mu konečně podařilo prodat byt, splatil dluhy a vrátil mi peníze.

Úvěrová nerozvážnost ho tak stála kdeco, co mělo nějakou cenu a přinesla mu dlouhodobé nerváky. Místo v krásném bytě teď bydlí v garsonce a při vzpomínce na to, co prožil už nechce o úvěru ani slyšet.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 děda tik tak děda tik tak | Web | 7. června 2016 v 18:31 | Reagovat

Úvěr pokud to není nutný, tak raději ne. ;-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 8. června 2016 v 9:50 | Reagovat

Do takových situací se dostává čím dál více lidí. Půjčují si na cokoli, dokonce i na vánoční dárky, což fakt nechápu. Pokud nemohou dluhy splácet, nastává zoufalá a často obtížně řešitelná situace. Nechtěla bych to zažít :-! Svému známému jsi pomohl hodně moc, myslím, že v dnešní době to tak obvyklé není. Lidé mají strach, že by o peníze přišli a v mnoha případech se není ani čemu divit. Smekám a dávám pochvalu :-)  :-D

3 Amelie Amelie | Web | 8. června 2016 v 12:39 | Reagovat

Taky bych si nepůjčila, bála bych se, že to nesplatím. Nechápu, proč si lidé půjčují na dovolené a na vánoční dárky. Raději budu doma a dárkem může být i objetí, pohlazení, vzájemná blízkost...a máš pravdu, že pak mají dlouhodobé duševní problémy, protože ten stres je neuvěřitelný.

4 vik vik | Web | 8. června 2016 v 13:32 | Reagovat

Hlavně když si člověk spočítá, kolik při půjčení určitého obnosu přeplatí při splácení... Jsou to zkrátka nehorázné způsoby, jak někdo vydělává na tom, že druhý nemá peníze a musí si půjčit.
Jinak klobouk dolů před takovou pomocí kamarádovi. Částka to byla určitě nemalá, čili i návratnost bude dlouhodobější. Ale tím spíš je to moc hezký čin ;-)

5 Jarka Jarka | Web | 9. června 2016 v 9:15 | Reagovat

Před půjčkami opravdu raději dál. Tolik lidí ročně vyhlašuje osobní bankroty a někteří dokonce svou tíživou situaci neunesou a raději z tohoto života odejdou... Jsi dobrý, že jsi pomohl svému kamarádovi z nesnází. Takto se pozná pravý přítel. :-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 9. června 2016 v 14:23 | Reagovat

Jiří, to tě tedy moc chválím. Přiznávám, že já bych se mu bála půjčit, přece jenom při takové výši dluhu, ale na druhé straně jsi ho vlastně zachránil a to je na medaili. :-)

7 Hana Hávová Hana Hávová | 11. června 2016 v 21:57 | Reagovat

Jediný dluh, který máme, je hypotéka a ta už je z větší části splacena. Taky nemám ráda dluhy, ani cizím ani v rodině. Případ který popisuješ mám v rodině. Podobně se chová švagrová, jenže si to nějak nechce uvědomit, že to je špatně. Rozhádala se s celou rodinou, i její vlastní matka už jí nechce znát. Všichni jsme se jí kdysi snažili pomoci, ale poslala nás sprostě někam, takže jsme jí odepsali.

A tu Tesco kartu jsem si nechala udělat taky. Kéž by mi upadly obě ruce , když jsem podepisovala.

Pěkně se mi to prodražilo. A taky pěkně dlouho trvalo než se mi to povedlo zrušit. :-?

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. června 2016 v 18:31 | Reagovat

Tak nevím Jiří, zda chválit, či zvednout prst a zvolat - pozor, nezadlužit se a ani nepůjčovat. Na druhou stranu si říkám, že jsi byl určitě rozvážný a vše zvážil.
V práci jsem se setkala s kolegyní, která lepila své dluhy další půjčkou. Dokonce byla tak "drzá", že mě přišla požádat, zda bych si nevzala půjčku - rychlou já a ona by to zplácela. ;-)
Zeptala jsem se, zda mám na čele napsáno - jsem kaskadér :-? Nakonec ji z práce propustily - neměla již jinou variantu, tak prachsprostě "kradla" :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama