Anča Kadivá

26. července 2017 v 6:12 |  Příroda
Moje spolubydlící.


Už jsem dlouho nepsal o mé opeřené spolubydlící - andulce jíž jsem dal jméno Anča. Dnes má svátek, tak se k ní vracím.


Už je jí pět a půl roku. Dávno už je dospělá a na vrcholu sil. Jen jedno jí zůstalo z útlého mládí - plachost. Na rozdíl od jejího předchůdce Pepíka se bojí kde čeho. To už se asi nezmění. Také na rozdíl od něj je klidnější a mírnější. Zejména o silvetrovské půlnoci zachovává klid Angličana. Před domem to prská, bouchá, řachá, rozsvěcí se světlice i celé jejich roje, ale s ní to nehne.

Ten mrňousek, kterého čtyřikrát denně pouštím z klece pro mně znamená spoustu drobných potěšení.

Navzdory tomu jí říkám, že ji zakousnu. Mohou za to její bobky. A loužičky. Ptáci nemají svěrače a nemohou tedy zadržet trus jako savci. Běžně se stává, že si sednu do křesla, zavolám ji a ona přiletí. Pochválím ji a vzápětí z ní na mně vypadne bobek. (Kdybych byl vulgární, řekl bych, že Anča na mně s... .) Klec s ní mám v obýváku na stole krytém igelitem. Stůl je tedy jejím hřištěm. Tam na mně Anča někdy přichystá léčku. Když totiž víc pije, což je v letních vedrech běžné, nevychází z ní jen běžný trus, ale i tekutina. Většinou čirá, takže na stole není vidět. Pak si nic zlého netuše sednu ke stolu, položím na něj ruku - právě do loužičky. To jsou situace, kdy jí říkám, že ji zakousnu dvakrát. Jednou pro bobky a podruhé pro tyhle léčky. A dodávám: "Jenom ještě nevím kdy. Já na to nespěchám." Ona mi naštěstí nerozumí, tak se nebojí. Vymyslel jsem pro ni nové jméno: Anča Kadivá. Usmívající se

Dnes má svátek. Nic čerstvého z přírody jí nemohu přinést, protože jsou trávníky kolem domu znovu posekané, tak dostane jiné pochutnání - speciální tyčinku se zrním.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 26. července 2017 v 6:32 | Reagovat

Ja by som zas picla špuntovkou svojho psa. Ale vďaka zvieratkám je ten život krajší a znesiteľnejší :-) Aj ten tréning aby človek nedostal infarkt je koniec koncov fajn

2 Kitty Kitty | Web | 26. července 2017 v 6:39 | Reagovat

Blahopřeji k dnešním jejím jmeninám. A ta plachost. Není nakonec "bez sluchu"? Nebo je to stoička a o Silvestrech trénuje, co vydrží. Když ji voláš na papu, je to jen rozmar, že přiletí - a zaplatí ti :-P

3 nominek nominek | E-mail | Web | 26. července 2017 v 18:45 | Reagovat

Tak Anči Kadivé přeji taky vše nej :-)

Podobně moč a bobky moc neudrží ani morčata, akorát u nich je výhoda, že to na člověka nepustí při přeletu z vrchu... ;-)

4 Jirka Jirka | E-mail | Web | 26. července 2017 v 19:29 | Reagovat

[3]: V horku jsem doma jen v trenýrkách. Asi "nejzábavnější" situace nastávají, když mi Anča sedí na ramene a pustí mi "autogram" na záda. To bych pak potřeboval mít místo ruky chobot.

5 Jarka Jarka | Web | 26. července 2017 v 19:48 | Reagovat

Anička má moc hezkou barvu peří, jak vypadal Pepík? Musí být prima, zavolat na ptáčka, který poslechne a přiletí. Třeba ji jednou naučíš i nějaké to slovíčko. :-)

6 Jirka Jirka | E-mail | Web | 26. července 2017 v 21:09 | Reagovat

[5]: Pepík byl také modrý. K poslušnosti: Anča má svou hlavičku. Když si ji postaví tak nepřileti, ale je kontaktní a ráda se šmajchluje.

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 27. července 2017 v 2:04 | Reagovat

Anči přeji dodatečně - zdraví a vhodnější místa k vyprazňování. Záda vynechat :-D

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. srpna 2017 v 22:26 | Reagovat

Hodně podobného anduláka jsme kdysi dávno měli doma a dokonce se naučil pár slov. Jmenoval se Filípek a svoje jméno se naučil celkem rychle. Holkám andulkám to prý tak dobře nejde :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama