Óda na techniku

20. července 2017 v 13:33 |  Technika
Ne, nemám úpal ani úžeh. Myslím to vážně.


K technice nemám daleko, vím jak některé věci, které používám fungují, ale
přesto ve mně vyvolávají údiv a stále uznávám jaké jsou to vymoženosti.

Je to už asi 90 let, co bylo zahájeno rozhlasové vysílání. Když se přijímače
vyklubaly z plenek a zbavily nekvalitního zvuku, začaly se šířit. Jako všechno
nové byly drahé a velké. Pamatuji ty z dob před 50 - 60 roky. Rádia tenkrát byla
velká, ale zvuk už měla kvalitní, byla výkonná a v leštěných dřevěných skříňkách
byla důstojným doplňkem vybavení bytu. Pak přišel zlom - začátek miniaturizace.

V roce 1965 se na vánočním trhu začala prodávat miniaturní japonská rádia
Aiwa. Bylo jich dovezeno málo a lidé se o ně v prodejně málem prali. O rok
později byla dovezena další. V roce 1967 jsem si na vojně od kamaráda koupil
jednoho mrňavého japončíka značky Crown. To byla věc! Stačilo vložit dvě
tužkové baterie a ten mrňousek krásně hrál. Při nočních službách jsem ho dal ke
služební anténě, kde byl lepší příjem, jedním uchem jsem poslouchal západní
vysílání a druhým jestli někdo nejde abych to stačil včas vypnout nebo přeladit.
Dodnes to rádiečko mám a nechce se mi rozloučit se s ním.


Když jsem odcházel do důchodu uvažoval jsem o tom, že se už nevrátím k
fotografování, kterému jsem se dlouho nevěnoval. Na radu synovce jsem se
rozhodl zkusit digitální fotoaparát. Objednal jsem ho na internetu a přivezli mi ho
až domů. Zkusil jsem a zůstal u něj. Nemusím měřit expozici, kupovat a
vyvolávat filmy a v temné komoře z nich dělat fotky. Všechno v pohodě vyřídím u
počítače, i fotky vytisknu. O tom se předchozím generacím ani nezdálo.

Mobilní telefon - lidově mobil. Paměť mi vybavuje vzpomínku z dávných dob
socialismu. Při jedné příležitosti jsem měl možnost krátce použít Tatru 603
ředitele jednoho podniku. Byl jsem překvapený, když jsem z ní mohl i
telefonovat, protože byla vybavena rádiotelefonem. V té době se nám o
mobilech ještě ani nezdálo. O řadu let později jsem v centru Prahy šel
Vodičkovou ulicí a proti mně šli neznámí manželé. Paní nesla tašky plné nákupů
a pán telefon velikosti (a možná i váhy) cihly. V devadesátých letech se tu mobily
už šířily a já jsem jako mlsný kocour chodil kolem výloh s nimi. V roce 1998 jsem
si koupil můj první mobil. Volba padla na Nokii. Ta nabízela čtyřřádkový displej,
zatímco ostatní jedno nebo dvouřádkový. Cena provozu byla na dnešní poměry
"nadstandartní" - 15,50 korun za minutu. Dnes platím u virtuála 2,50. Můj obdiv
vyvolává to, že ať jsem kdekoliv, hovor, textová nebo multimediální zpráva si mě
najde. V Amsterodamu, Vídni, v Praze - žádný problém. Textové zprávy jsem
dostal i z Nového Zélandu a z Afriky. Dnešní mobily toho dovedou mnohem víc.
Včetně spravování bankovního účtu a prohlížení internetu. Díky internetu
awebkamerám se mobilem mohu podívat třeba na Harbour Bridge v Sydny,
bosporskou úžinu na hranici Evropy a Asie, do Vatikánu nebo do přístavu na
Floridě. Prostřednictvím aplikace, jíž jsem si do mobilu stáhl, mohu i sledovat
letecký provoz. Když synovec s manželkou letěli do Afriky celou cestu jsem je
sledoval. Totéž když jejich mladá dcera prvně letěla samostatně do Kanady.

Nejnovější vymoženost: mohu z mobilu posílat pohlednice.

O víkendu jsem byl na cestě s příbuznými. Jejich nové auto mělo klimatizaci,
automatické zapínání stěračů a světel a po dálnici jsme uháněli rychlostí 150
km/hod. Cestu nám ukazovala navigace. Elektronika se starala i o optimální
spotřebu, kterou ukazovala na displeji (zahlédl jsem tam i 5,1 litru na 100 km). O
tom se mně s mojí 25 let starou škodovkou může jenom zdát. Za pár let už snad
budou auta i nadávat místo řidičů. Usmívající se

Když už jsem u dopravy: v Praze jezdí, zkušebně, autobusy na baterie
(akumulátory). Elektrobusy. Jsou to vlaštovky, tak je jich zatím málo. Jel jsem i
klimatizovaným autobusem, což mě překvapilo a v letním vedru bylo velmi
příjemné. Moderní tramvaje jsou nejen klimatizované, ale dokonce i vybavené
WiFi.


Mladší generace asi řeknou, že to je "normálka". Já pamatuji starší časy a
dřívější stav a proto v tom vidím moderní vymoženosti a mám co obdivovat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. července 2017 v 15:30 | Reagovat

Všechny tyhle věci se dnes považují za normální a vyprávět dětem o technice ,kterou dokladuješ z minulých let, neuvěří. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. července 2017 v 18:24 | Reagovat

Moc děkuji za přehled toho, v čem a s čím jsme žili. Pamatuju se, že byla velká kampaň na dýlery, kteří by nabízeli mobily. Jasně, nezareagovala jsem, to už je hromadu let. Teď už by nebylo nenormální nabízet elektromobily nebo elektro-kdeco. Na to už jsou mladší, musí mít zdroje a samozřejmě znalosti a DRAVOST. Ale - v tomto článku je to černé na bílém, jak šla technika mezi lidi. Určitě by sis vzpomněl na dalších hromadu věcí a možná bys o tom měl taky napsat - na pokračování. Pěkně se to čte. Možná to už někdo někde dělá, ale já o tom běžně nevím. Vím, mohla bych si to vyhledat, ale zde mi přijde odkaz na tvůj nový článek a mám tě! Prostě - děkuji za kus zkušeností i z mého mládí :-D ;-)  :-D

3 nominek nominek | E-mail | Web | 20. července 2017 v 22:26 | Reagovat

Ve mě technika vyvolává údiv právě proto, že ji nerozumím :-)

Ale teda auto, které by za mě při řízení nadávalo, to bych fakt nechtěla :-?

4 Jarka Jarka | Web | 21. července 2017 v 10:17 | Reagovat

Pokrok za posledních pár let udělal neuvěřitelný skok. Dřív byla domácnost vybavená maximálně rádiem, když přišly televize, neměl ji každý a za pár let vlastní každý několik kousků "černé" i "bílé" techniky a o autech už nemluvím vůbec. Nemusím mít poslední výkřiky elektroniky, ale jsou pomocníci, bez kterých už si život nedokážeme představit.

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 21. července 2017 v 21:26 | Reagovat

Já a technika, tak s tou nejsem velká kamarádka. Ovšem dávám palec nahoru za všelijaké vymoženosti :-D To malé rádio, kdyby jsi nenapsal, že to je rádio, řekla bych - holící strojek :-D

6 Hanako Hanako | 22. července 2017 v 16:46 | Reagovat

Díky za vzpomínky.Můj manžel se s Aiwou, magnetofonem(B52?), s peřinou a povlečením od maminky přiženil. :-D  :-D

7 Hanako Hanako | 22. července 2017 v 16:54 | Reagovat

[6]:Všechno přivezl na motorce ČZ 250 s přívěsným vozíkem. :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | Neděle v 22:55 | Reagovat

Taky hodně obdivuji. Změny jsou veliké. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama