Porevoluční bůůů...

5. dubna 2018 v 15:56 |  Různé
Hodně věcí se po sametové revoluci změnilo. I chování lidí.


S autem garážuji ve velkokapacitních garážích pro 400 aut. V tak velkém objektu musí být nepřetržitá služba a tak se tam střídáme po 24 hodinách. Je to samozřejmě neplacená služba.

V dobách, kdy byly ty garáže družstevní všichni při příchodu a odchodu zdravili. Bylo to lidské a příjemné. Byli jsme družstevníci, tedy členové jednoho kolektivu. Leč situace se mění. Prošla vlna privatizace, řada garáží je teď soukromá, popřípadě má nové majitele. Lidé se tam přestávají znát a ani je nenapadne při příchodu nebo odchodu pozdravit. Vrátného patrně vnímají jako součást inventáře garáží a ten se přece nezdraví.

Včera mi skončila jedna tamní čtyřiadvacítka. K ukrácení dlouhé chvíle jsem si při ní četl knížku Pavla Šembery Brazílie - návod k použití. Je to úsměvná knížka pojednávající o překvapeních číhajících na našince v té ohromné dvěstěmilionové subtropické a tropické zemi. Pojednává mj. o společenskosti Brazilců, jejich družnosti, vlídnosti a spontánní radosti ze života.

Tipněte si, kolik lidí za těch 24 hodin při příchodu nebo odchodu pozdravilo.

Jeden jediný! Ostatní ani nezabučeli.

Nejsme holt v Brazilii...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 5. dubna 2018 v 17:38 | Reagovat

O takovém garážování, kde si parkující sami zajišťují provoz slyším poprvé. Poprvé ovšem neslyším o tom, že se lidé navzájem odcizují. Každý má plnou hlavu svých starostí a na okolí kašle. Jakýpak takový dospělák může být příkladem pro své děti...

2 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 5. dubna 2018 v 19:23 | Reagovat

Tím bůůů mě obdařila mladá paní míjející se se mnou v naší předzahrádce. Pozdravila a já ji odpověděla, zřejmě mě neslyšela, za to já to její bůůů ano. Zastavila jsem se a zavolala za ní "DOBRÝ DEN". Já vás zdravila, ale zřejmě jste mě neslyšela :-D
Tak promiňte paní, nic se nestalo :-D
Ovšem jak garážování překvapilo Jarušku, tak i mě Jiří, ovšem to bůůů ne [:tired:]

3 Kitty Kitty | Web | 5. dubna 2018 v 20:08 | Reagovat

Na dědině se zdraví víc, a když někdo začne "zapomínat pozdravit", musím si ho k tomu vychovat. Nedělám "bůůůů", ale vezmu si ho bokem a požádám ho, aby zase začal při potkávání zdravit. Většinou to pomůže. O někom vím, že málo slyší, tak ho zdravím už dlouho dopředu i s gesty. Je to o lidech.
Tobě přeju službu, kdy už tě klienti začnou vnímat :-)

4 vik vik | Web | 13. dubna 2018 v 21:10 | Reagovat

Přidávám se k těm překvapeným, taky o takovémto systému parkování-hlídání slyším/čtu prvně. No a k tomu zdravení - vlastně mne to ani moc nepřekvapuje. Po zkušenostech z kanceláře školy, kdy děti často neklepou, nezdraví, neumí říct "prosím" a "děkuji" a kolikrát za sebou i prásknou dveřma... Případně na mne mluví a přitom žvýkají svačinku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama