Anča stárne

28. srpna 2018 v 7:17 |  Příroda
Nejen já.


V roce 2011 jsem se dočkal mého největšího vánočního překvapení, když jsem od mladých dostal 24denní mláďátko andulky. To mrně, které ještě nemělo dorostlá ocasní péra mi bezmocně leželo na dlani a pískáním volalo mámu.

Byla to holka a dal jsem jí jméno Anča. Klec s ní jsem umístil na stůl v obýváku a její okolí - tedy plocha stolu se stalo jejím hřištěm. Brzy jsme se zkamarádili. Rychle si zvykla na nové prostředí a i o silvestrovské půlnoci se projevovala jako kliďas.

Coby mláďátko byla velmi čilá, ale také velmi hravá. Vyhrála si i s obyčejnou ruličkou od toaletního papíru. Vozila se na ní jako na sudu a prolézala ji.


Když se občas do ruličky nevešla, běhal mi po stole "kanon":


Čas běžel a Anča začala dospívat. Andulky dospívají ve věku jednoho roku. To bylo docela problémové období (podobně jako u dospívajících lidí). Dorůstal jí zobáček a potřebovala ho obrušovat. Za vhodný materiál si vybrala rámy obrazů a dřevěné obložení lustru.


Svou potřebu uplatňovala tak zarputile, že byla skoro nezvladatelná. Po čase se přecejen uklidnila a zase jsme si rozuměli. Jabloňové větvičky jí na okus nevyhovovaly a zaměřila se na prázdnou krabici od zrní.


Pak jsem si dal její portrét jako tapetu na mobil.


Anča byla stále hravá a komunikativní. Když jsem např. seděl v ložnici u počítače, dělal jsem "čim čim" (což je běžný kontaktní signál) a ona mi z klece v obýváku odpovídala.

Tak plynul čas až k dnešku. Anče je už 6 let. Dávno je dospělá, není už tak čiperná a hravá a nezbaští mi kdejakou blbinku. Dávno už nezkoumá přišití knoflíků mých košil. Je sice holka, ale není ukecaná. Neprolétává se po bytě. Je usedlá a když letí, tak spíš kratší přímé lety. Zkrátka stárne. Co jí ale nepřestalo lákat, jsou podrážky mých pantoflů.


Ráda odpočívá. Lehne si na kleci, nebo na stole, v poslední době v přepravce, kterou má stále přístupnou. Vyhovují jí hlavně zastíněná místa.


Jestliže jsem kdysi psal, že vydrží ležet půldruhé hodiny, teď je to víc.

Není "sportovně založená" a pohybu moc nefandí. Leckdy si hraje sama, jindy ji musím "rozhýbat" tím že si s ní hraju. Párkrát jsem jí už řekl "Já si pořídím kočku a uvidíš, jak se pak budeš hýbat!". Zamňoukal jsem na ni, ale ona jen koukala co blbnu. Usmívající se

Je to hejnový pták, potřebuje tedy společnost. Když se jí někdy nemohu věnovat vyřeším to třeba tím, že ji vezmu s sebou do koupelny, kde ručně peru drobnosti. Ona tak sedí na tyči pro závěs a "dozírá" na mně, viz další snímek.


Při odchodu jí pouštím tlumeně rádio a ona na něj reaguje.

Tak jde den za dnem. Někdy zlobí Anča mně, někdy já ji (aby to neměla moc jednoduché a hýbala se). Přibývající věk už na ní začíná být vidět.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 7:47 | Reagovat

Moc krásné psaní o živočíškovi! Je vidět, že se máte rádi. Za léta si zvykne kdejaké zvířátko nebo ptáček. Chválím tě za dnešní krásné vyznání

2 Libby Libby | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 9:21 | Reagovat

[1]: Moc krásný článek :-) Ať Ti Anča ještě dlouho dělá společnost :-)

3 Libby Libby | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 9:23 | Reagovat

Ta jednička nevím kde se tam vzala, asi jsem omylem reagovala na Kitty, ale není to tak :-D :D

4 Jarka Jarka | Web | 28. srpna 2018 v 10:13 | Reagovat

A kolika let se vlastně andulky dožívají. Papoušci jsou dlouhověcí, ne? Anča je krásná. Jednou jsou četla, že když chceme naučit papouška mluvit, musí být sám, ale jinak potřebuje mít ptačího parťáka. Možná by tedy pookřála, kdybys jí pořídil opeřeného kamaráda. ;-)

5 Jirka Jirka | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 13:41 | Reagovat

[4]: Literatura uvádí že až 15 let. Mně se ale zdá reálnější co říkají chovatelé, tedy 12 let. Myslím, že Anča samotou netrpí, protože buď jsem doma, nebo jí hraje rádio na které reaguje. Ptačího parťáka jí nepořídim - to bych pak byl na vedlejší koleji.

6 Naripeel Naripeel | 28. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

Moc roztomilé a krásně napsané ;-)

7 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2018 v 14:09 | Reagovat

Tak vida, stačí rádio a je Anča spokojená, to naše - tedy dcery - Walli je náročnější.

8 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 29. srpna 2018 v 14:13 | Reagovat

Nejen Anča stárne :-)Máte spolu moc hezký vztah, líbí se mě, že ji pustíš při odchodu rádio, zkrátka a dobře, jste parťáci. :-)

9 Hanka Hanka | 30. srpna 2018 v 13:13 | Reagovat

Je to hezky napsáno, ale ten, kdo měl v domácnosti takového kamaráda, ví, o čem to je. Máte hezkou andulku, tu jsme nikdy neměli, jen dva kanárky. Vlastně to měl můj otec, kterému přinášeli radost. Oba ho přežili a pak to zbylo na mně. Nikdy jsme je však nepouštěli po bytě, takže se neproletěli. Možná tím trpěli, jinak péči měli. A oba krásně zpívali, jeden začal a druhého hned vyprovokoval. Tak ať vám Anča ještě dlouho přináší radost. :-)  :D

10 Jirka Jirka | E-mail | Web | 30. srpna 2018 v 14:29 | Reagovat

[9]: Díky za návštěvu a komentář. Kanárka jsem také choval. Ten ani nechtěl jít z klece. Když jsem ho na prstu vynesl ven, otočil se a běžel zpátky do klece. V té přišel k úrazu a dožil jako mrzák. Vydržel mi 7 nebo 8 let.

11 fidorka fidorka | 31. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

Anča je roztomilá :-)
Určite považuje za parťáka vás a možno ďalší vtáčí parťák by po toľkých rokoch spolužitia len vás dvoch priniesol žiarlivosť z jej strany :-)
Prajem ešte dlho veľa radosti a pevné zdravie vám obom. :-)

12 děda tik tak děda tik tak | Web | 2. září 2018 v 13:15 | Reagovat

I když pomalu stárne, tak je stále hravá a dokáže tě potěšit třeba i takovým kanonem. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama