Berlín (2)

18. října 2018 v 7:41 |  Cesty
Druhý den.


Ráno bylo sice krásné, ale studené. Z hotelu jsem tedy nespěchal. Po vydatné snídani jsem podle mapy vyrazil do berlínských ulic. Chtěl jsem navštívit Reichstag a vidět známou obchodní třídu Kurfűrtendamm, obdobu pařížské Champs Elysee. Bylo mi jasné, že se pořádně projdu, nebyla zrovna blízko.

Policejní uzávěry byly rozsáhlé. Jeden z policistů mi poradil jak je obejít abych se k Reichstagu dostal. I tak jsem se našlapal. Reichstag 27. února 1933 vyhořel a jeho kopule vzala za své. Nacistům to posloužilo jako záminka k tažení proti komunistům. V nové době byla kopule nahrazena novou, prosklenou s ochozem, z něhož je vidět nejen na město, ale i na zasedání německého parlamentu. A v jednom rohu je na střeše restaurace. Na tahle místa jsem se těšil - ale nenavštívil jsem je. O kopuli je takový zájem, že je potřeba předchozí objednání. Do budovy a restaurace je přístup po bezpečnostní kontrole. Ta probíhá ve stavební buňce před vchodem - a u ní byla téměř neubývající fronta. Pořídil jsem tedy snímek a šel dál světem.


Cesta mě vedla rozlehlým parkem za nedalekou Brandeburskou bránou. V zámku Bellevue je tam prezidentské sídlo.


Na kulatém náměstí v blízkosti je uprostřed Vítězný sloup vysoký 69 metrů. Na jeho vrcholu je pozlacená socha anděla a pod ní vyhlídkový ochoz. V průvodci je uvedeno, že byl dokončen roku 1873, nepokrytě oslavuje pruský militarismus a připomíná vítězství nad Francií, Dánskem a Rakouskem. Věřím tomu, že je z něj výhled široko daleko, ale 280 schodů jsem nešlapal.


Měl jsem jiný cíl. Našel jsem Budapešťskou ulici, která mě měla dovést k začátku Kurfűrstendamm. Poblíž vchodu do zoo


jsem si v kavárně dopřál šálek kávy. Při velké návštěvnosti to tam bylo jako na běžícím pásu a obsluha měla co dělat aby stíhala. Pak jsem si trochu zabloudil, protože Budapešťská ulice zatáčí v úhlu 45 stupňů a pokračování má v mapě jiný název. Přece jsem ale našel náměstí s poškozenou zvonicí vybombardovaného kostela císaře Viléma.


Proti němu byla tahle vysoká budova,


a to byl začátek Kurfűrstendamm. Prošel jsem se po ní pěkně daleko. Je plná výstavných budov a obchodů, i luxusních a také vzrostlých stromů, pro něž jsou méně vidět budovy. Nefotil jsem tam tedy. Marně jsem hledal obchodní dům KaDeWe (Kaufhaus des Westens). Zapomněl jsem totiž, že je v boční ulici. Únava už byla neodbytná a tak jsem si řekl, že k návratu použiju městskou hromadnou dopravu.

Zpáteční trampoty

Ve vestibulu podzemky (rychlodráha tam zajíždí pod zem) jsem si v automatu koupil jízdenku. Jsem šetrný český důchodce, tak samozřejmě tu nejlevnější - za 2,80 €. Přijela souprava se zastaralými vagony, které už asi brzy budou přímo muzeální. Nevezla mě daleko, na jedné stanici označené jako poslední všichni vystoupili. Byly tam informace, kterým jsem nerozuměl a tak jsem chvíli čekal na další soupravu, která mě doveze k cíli. Ale ta nejela. Šel jsem tedy stejným směrem jako ostatní - a ejhle, ona to byla výluka! Dál pokračoval autobus kopírující trať rychlodráhy. Pak zase informace - odkazující na Varšavské nádraží za řekou. Tam jsem do automatu vhodil peníze - a nedostal jízdenku. Jel jsem tedy bez ní. Měl jsem utkvělou představu, že jsem v minulosti vystupoval na Východním nádraží. Vystoupil jsem tam tedy - a zjistil, že jsem někde jinde, kde to neznám a pořád daleko od hotelu! Mimo řady obchodů tam naštěstí byla i pokladna s obsluhou. Paní pokladní jsem vyjevil přání jet na hlavní nádraží a dostal jsem jízdenku s informací, že tam jedou všechny linky. Měl jsem tedy vyhráno.

Nechtěl jsem utrácet za drahou večeři v hotelové restauraci, tak jsem si na nádraží koupil plněnou bagetu a colu, hověl jsem si na lavičce a "futroval se".

V hotelu jsem pak usnul během chvilky.

(Pokračování)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 18. října 2018 v 14:37 | Reagovat

Konec dobrý, všechno dobré, měl jsi Jiří v Berlíně menší zpestření, ale i to jsi zvládnul. Pochopila jsem, že němčinu ovládáš z části? :-)

2 Jirka Jirka | E-mail | Web | 18. října 2018 v 15:01 | Reagovat

[1]: Maruško němčinu jsem sice už zapomněl, ale turistické hovory ještě zvládnu. Ty nebývají složité.

3 děda tik tak děda tik tak | Web | 19. října 2018 v 13:48 | Reagovat

Ty máš Jirko při svých cestách tolik zážitků, že se musím podivovat nad orientační schopností, kterou zbládáš. Určitě bych se někde ztratil, a byl bych domu deportován jako běženec. :-)

4 Jirka Jirka | E-mail | Web | 19. října 2018 v 14:12 | Reagovat

[3]: Mirku všechny cesty vedou do Říma... :-)

5 děda tik tak děda tik tak | Web | 20. října 2018 v 12:21 | Reagovat

To je sice pravda, ale musel bych čekat až tam poletí zvony. :-D

6 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2018 v 13:39 | Reagovat

Já taky jako děda obdivuji tvoje orientační schopnosti. Já bych zabloudila asi hodně brzy.

7 Hanka Hanka | 22. října 2018 v 15:18 | Reagovat

Je to hezky popsáno, ta procházka Berlínem. Člověk o tom musí něco předem vědět, pokud jede bez průvodce, myslím toho živého, aby z prohlídky města něco měl. I tak se většinou narazí na nějaké neplánované překvapení, nejčastěji nějaká uzavírka nebo oprava a pak mraky lidí. To v těch městech většinou bývá. Také by mě zajímal Reichstag nebo Braniborská brána. Méně už ten vítězný sloup, nějak těm německým vítězstvím nefandím, ale chápu, že to tam mají. Chodit po městě chce mít dobré nohy, to jsou určitě kilometry, tam by se hodil krokoměr. Jinak bych asi neodolala a skončila v ZOO, já vím, zebra nebo slon vypadá stejně i v pražské ZOO [:tired:]  :D .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama